Proslulá budova Purkyňova ústavu s charakteristickou rotundou patří mezi dominanty Albertova a nejcennější architektonické památky Prahy z období první republiky. Od jejího slavnostního otevření uplynulo právě dnes 100 let. Jejími prostorami prošlo mnoho generací studentek a studentů lékařství a dalších zdravotnických oborů. „Purkyňák“ v sobě dnes snoubí historickou hodnotu, specifický genius loci a zároveň modernost, díky níž dokáže stále dobře sloužit svým akademickým účelům.
Když se řekne Purkyňův ústav neboli „Purkyňák“, většina lidí si asi představí jeho rotundu, která představuje architektonicky nejcharakterističtější část budovy. Za nezaměnitelnou podobu i funkčnost stavby na adrese Albertov 4 vděčíme v první řadě architektovi Aloisi Špalkovi, podle jehož návrhu byla budova v letech 1923 až 1925 vystavěna.
Velkolepá stavba byla od počátku určena pro Ústav histologie a embryologie a Farmakologický ústav, které v ní sídlí dodnes. Do roku 1927 byl v Purkyňově ústavu umístěn také Fyziologický ústav, který se však záhy dočkal vlastní budovy, po deseti letech naopak přibyl v Purkyňově ústavu Biologický ústav, z něhož se později stal dnešní Ústav biologie a lékařské genetiky.
Stavba rychle pokračovala – takto staveniště vypadalo 11. srpna roku 1924. Foto: archiv Ústavu histologie a embryologie
O výstavbu se nejvíce zasadil profesor Otakar Srdínko, který od roku 1915 zastával pozici přednosty Ústavu histologie a embryologie a v letech 1925 a 1926 působil jako ministr školství ve vládě Antonína Švehly.
K slavnostnímu otevření došlo 16. dubna 1926. Zúčastnili se ho významní představitelé akademické i politické sféry, z nichž nejvýznamnější byl bezesporu prezident T. G. Masaryk. Svůj dnešní název, tedy Purkyňův ústav, dostala stavba až v roce 1937 při příležitosti 150. výročí narození J. E. Purkyně.
Inspirativní genius loci
Jak všichni absolventi lékařských oborů na 1. LF UK vědí, výrazný zevnějšek rotundy Purkyňáku ukrývá neméně pozoruhodný interiér – rozměrnou mikroskopovnu. Přednosta Ústavu histologie a embryologie Tomáš Kučera na ni oceňuje nejen estetiku, ale i přetrvávající funkčnost. „Podle této rotundy Purkyňův ústav samozřejmě rychle rozpoznáme a jedná se o architektonickou dominantu. Tuto část stavby bych ovšem vyzdvihnul i z pohledu histologa. Oceňuji především praktičnost vnitřního uspořádání, které je i v dnešní době velmi přívětivé pro výuku, navzdory velké kapacitě místnosti.“
Medicína a věda se v průběhu let za zdmi Purkyňova ústavu vyvíjela a rozvíjela, obory se proměňovaly. Že z hlediska účelnosti stavba stále obstojí, byť s některými obtížemi, se shodnou i přednostové dalších dvou ústavů, které v budově sídlí. Spojení historie a současnosti vychází už z nadčasově moderní, puristické architektury dvacátých let.
Výrazný zevnějšek rotundy Purkyňáku ukrývá neméně pozoruhodný interiér – rozměrnou mikroskopovnu. Foto: Rudolf Stach
„Mezitímco zvenku okolo Purkyňova ústavu doslova procházely dějinné události naší země a postupně se obměňovaly tabule u hlavního vchodu, uvnitř se pod takřka neměnnou fasádou odvíjel příběh medicíny. Soužití tradičních prostor s požadavky nových technologií a postupů není občas bez problému, zatím ale Purkyňův ústav vždy dokázal sladit rytmus s další generací a uchovat genia loci,“ vyzdvihuje přednosta Ústavu biologie a lékařské genetiky Ondřej Šeda.
Genius loci a kontrast mezi tradicí a moderním využitím považuje přednosta Farmakologického ústavu 1. LF UK a VFN Ondřej Slanař za inspirativní, neboť umožňuje hlubší identifikaci s místem a vůbec příběhem poznání, který se na Albertově odvíjí. „Purkyňův ústav pro mě nepředstavuje jen pracovní prostor, ale intelektuální zázemí, které má svou atmosféru a identitu. Vztah k budově se u mě postupně proměňoval – od čistě funkčního vnímání místa, kam člověk chodí do školy, později do práce, až po hlubší ocenění jejího charakteru v každodenním pracovním rytmu,“ říká Ondřej Slanař.
Lukáš Malý