Kvalitní simulační výuka nestojí primárně na technice, ale hlavně na dostatku dobře vyškolených lektorů. O lektorování je na fakultě zájem, který mezi studenty dokonce převyšuje kapacity kurzů. Ať už jde o budoucího studentského lektora, nebo o lektora z řad zkušených kliniků, všichni musí projít dvoudenním lektorským kurzem. Osvojí si na něm klíčové pedagogické dovednosti a schopnost vést debriefing.
Lektorské kurzy mají důkladně propracovanou školicí metodiku. Školitelé sledují primárně dva cíle: naučit lektory správně zadat simulaci a poskytovat zpětnou vazbu. Naopak obsluha simulátorů zabere na kurzech navzdory možným očekáváním minimum času. Během dvou dnů se účastníci kurzu ve skupinách střídají v pozicích lektora a studenta a probírají jednotlivé etapy simulace – teoreticky i prakticky.
Průběh kurzu přibližuje jedna z jeho lektorek Anna Valeriánová z III. interní kliniky 1. LF UK a VFN: „Po krátkém úvodu si všichni nejprve sami vyzkouší medicínskou simulaci, aby do kurzu vstupovali s čerstvou zkušeností z pozice studenta. Následně se věnujeme tomu, jak by měla simulační výuka vypadat v jednotlivých fázích. Největší důraz se klade na tu poslední – zpětnou vazbu čili debriefing,“ vysvětluje doktorka Valeriánová, která se v Centru simulační medicíny podílí na koordinaci a podobě simulační výuky v oblasti interních oborů.
Student všeobecného lékařství Jonáš Stehlík ocenil důraz na rozvoj pedagogických dovedností.
Schopnost dávat zpětnou vazbu, vést diskusi a vůbec rozvoj pedagogických dovedností představuje těžiště lektorského kurzu. Potvrzuje to i jeho čerstvý absolvent Jonáš Stehlík: „Důraz na pedagogické dovednosti mě mile překvapil. Může se to zdát banální, ale celý jeden blok je věnovaný tomu, jak se správně účastníků ptát – aby došlo k porozumění, vytvoření bezpečného prostředí a zároveň paměťové stopy s nově nabytou či upevněnou znalostí,“ říká Stehlík, student všeobecného lékařství na 1. LF UK.
Debriefing je pak v tomto smyslu nejen nejdůležitější, ale také nejobtížnější fází medicínských simulací. Proč to tak je, popisuje doktorka Valeriánová: „Zkušení lékaři, kteří nemají se simulacemi zkušenosti, mohou mít tendenci vstupovat do dění už během samotné simulace. Chtějí upozornit, že by situaci řešili jinak. Během debriefingu pak mohou mít sklon studentům vše rovnou vysvětlovat, třeba i proto, že jsou zvyklí přednášet. Smyslem simulací ale je, aby studenti získali vlastní zkušenost. Při debriefingu musí mít prostor mluvit a přijít na řešení samostatně. Pro studentské lektory, kteří ještě nemají přednáškové návyky, je často jednodušší tento princip výuky přijmout,“ soudí Valeriánová.
S názorem zkušené lektorky souhlasí i Jonáš Stehlík, byť je sám studentem ve čtvrtém ročníku. „Dle mého názoru je na lektorování nejsložitější zajistit otevřenou a věcnou diskusi o průběhu simulace. Jedná se o příležitost podtrhnout to dobré i špatné, ideálně samotnými účastníky. Nicméně na takovouto diskusi je poměrně málo času, a tak musí lektor šikovně pracovat se všemi diskutujícími, aby dosáhl kýženého výsledku.“
Jeden ze čtyř
Lektorské kurzy jsou otevřené studentům, lékařům, sestrám nebo záchranářům a musí jimi projít každý, kdo chce ve fakultním simulačním centru učit. O kurzy je podle jejich organizátorů značný zájem, který mezi studenty dokonce převyšuje kapacity kurzů. Situace ale není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Vysvětluje to další ze zkušených lektorů Centra simulační medicíny Michal Vaňkát. „Ze zájemců z řad studentů můžeme do lektorských kurzů přijmout jen každého čtvrtého. Problém je, že výchova lektora je dlouhá a lektor by měl po absolvování kurzu intenzivně učit. Jenže studenti, kteří se stávají lektory, k nám do lektorských kurzů přicházejí ve vyšších, klinických ročnících. Když se student stane lektorem v páťáku, v šestáku tak tak stihne být dostatečně zkušený. A většina absolventů pak mizí. Najdou se samozřejmě výjimky, ale neví se to dopředu,“ konstatuje Vaňkát, který byl během svých studií na fakultě jedním z prvních studentských lektorů a kromě Centra simulační medicíny působí na KARIM 1. LF UK a VFN.
Zájem o lektorské kurzy je i ze strany zdravotníků, které ovšem limituje čas. Lektorské kurzy probíhají ve skupinách a pro kliniku znamená účast jejich zaměstnanců absenci třeba i čtyř lidí na dva pracovní dny. Pokud ovšem zdravotníci, kteří jsou již v klinických provozech, čas najdou, lektorské kurzy hodnotí kladně a většinou je doporučují dál.
Důvody, proč se studenti nebo i hotoví zdravotníci zapisují do lektorských kurzů, se mohou různit. Mohou si chtít prohloubit znalosti v daném oboru, baví je učit nebo se chtějí zapojit do dalších aktivit centra. Podle Vaňkáta mohou mít studenti nebo mladí lékaři i kariérní důvody: „Hlavně v zahraniční paralelce si studenti uvědomují, že absolvování lektorského kurzu simulační medicíny je dobré pro jejich životopisy. A myslím si, že to začíná platit i u českých studentů, protože simulační centra vznikají už i v některých menších nemocnicích po republice.“
Student Jonáš Stehlík absolvoval kurz zejména proto, že se chtěl věnovat simulační výuce intenzivněji než jen v běžném kurikulu. „Simulační výuka mi připadá jako skvělá metoda pro nácvik zvládání různých klinicky významných stavů. Navíc mám radost, když mám možnost předávat znalosti či dovednosti ostatním,“ říká Stehlík s tím, že právě on by rád patřil mezi ty, kteří z Centra simulační medicíny „nezmizí“ ani po dokončení studia.
Lukáš Malý