Co má profesionální tanečník, choreograf, učitel tance a dvojnásobný vítěz Stardance Dominik Vodička společného s vysokoškolskou výukou? Kdokoli přišel s touto otázkou na další setkání Inspiration Café do Fausťáku, musel být překvapen, jak rychle a zároveň nenuceně dostal odpověď. Přenositelnost zkušeností Dominika Vodičky na vysokoškolskou, nebo spíš jakoukoli výuku, byla od začátku zjevná.
Rozhovor proděkana Martina Vejražky s Dominikem Vodičkou, který se uskutečnil v cyklu neformálních setkání vysokoškolských vyučujících, se dotýkaly v podstatě univerzálních principům úspěšné výuky.
„Dominik Vodička má jako trenér zkušenosti s různými skupinami od a amatérů po profesionální tanečníky. Dokáže tedy bravurně diagnostikovat své svěřence a rozpozná, jak co nejefektivněji rozvíjet jejich individuální potenciál,“ vysvětluje proděkan Vejražka, který setkání Inspiration Café na 1. lékařské fakultě se svými kolegy pořádá.
Součástí Inspiration Café byl tentokrát také pohybový workshop zaměřený na uvolnění, vedení a důvěru. Foto: Ema Karlíková
Hned na začátku se rozhovor stočil k tomu možná nejdůležitějšímu tématu vzdělávání na všech úrovních – k motivaci a způsobům, jak ji udržet, a to i u studentů, kteří zrovna v dané oblasti nevynikají.
„Provokativně tvrdím, že učitelé na vysoké škole nikoho nic nenaučí. Naučit se musí studenti sami. Učitelé je k tomu mohou buď navést a namotivovat, anebo je naopak odradit a demotivovat, což se bohužel někdy stává,“ soudí Martin Vejražka.
Podle Dominika Vodičky je v práci s motivací na kurzech nejdůležitějších prvních deset minut: „Je třeba už vstupem do místnosti všechny zkusit přesvědčit, že dneska to půjde skvěle a že jsou všichni plní energie, i když to tak zpočátku nemusí vypadat. Mně se osvědčilo energeticky tzv. přepálit začátek, tedy investovat co nejvíce energie v úvodu hodiny. Tato investice se vám pak v dalších minutách pravděpodobně vrátí.“
Motivaci může být obzvlášť těžké udržet u studentů, kterým zrovna probírané téma nejde. Dominik Vodička radí nevzdávat to s nimi a dávat jim naději, i když se v danou chvíli může zdát jako falešná.
„Když se člověk učí něco nového, tak mu to někdy nejde a nejde a zdá se to až beznadějné. Ale pak se v něm něco zlomí a najednou to tam je. Chce to byt zkrátka trpělivý,“ myslí si Vodička.
Foto: Ema Karlíková
Kromě trpělivosti považuje Vodička za nejdůležitější ve výuce otevřenost a respekt. Sám má zkušenosti s tréninkem v Rusku, kde se setkal s ponižováním jako součástí výcvikové metody. „Ponižování, to je takový východní způsob výuky, který v našem prostředí podle mě nefunguje. Naopak se vyplatí chválit, a někdy i umět shodit sám sebe.“
Vodička, který se setkává jak se začátečníky, tak se špičkovými tanečníky, připomíná, že ne všichni můžeme ve všech oblastech vynikat. „Tam, kde neusilujeme o excelenci, nemusíme hned tlačit na výkon.“
Na druhé straně i trénink duševní odolnosti považuje Dominik Vodička za důležitý. „Záleží na jednotlivcích, jak jsou odolní. Určitě nechceme vytvářet ze všech svých studentů nebo svěřenců pouhé odolné stroje. Ale trénink resilience považuji za důležitý. Je třeba ukázat, co je čeká v reálném světě, kde rovněž budou pod psychickým tlakem. Musíme se učit to ustát a nezbláznit se z toho.
mal