Očkování považují mnozí odborníci za jeden z největších vynálezů lidstva. Podle WHO zachránila vakcinace za posledních 50 let více než 150 milionů životů, převážně dětských. Více než jiná medicínská témata však očkování vyvolává ostré veřejné diskuse, do nichž se v poslední době zapojují také politici. Jak se na tyto diskuse dívají odborníci a jaká je realita?
V souvislosti s Národní očkovací strategií se diskuse o očkování ve veřejném prostoru opět rozmnožily a vyostřily. Vedou se na politické úrovni a podle odborníků v nich zaznívá mnoho dezinterpretací.
„Politická diskuse je samozřejmě legitimní, problém ale nastává ve chvíli, kdy převažují ideologické postoje nad odbornými daty a medicínou založenou na důkazech. Politizace očkování podkopává důvěru veřejnosti a v konečném důsledku může vést ke zhoršení ochrany zdraví nejzranitelnějších skupin obyvatel,“ soudí předseda České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek.
Česká vakcinologická společnost se na tvorbě Národní očkovací strategie jako celek nepodílela, pouze ji mohla připomínkovat. Předseda společnosti ji vnímá především jako koncepční dokument, který tu dlouho chyběl a který poprvé systematicky řeší očkování v celém životním průběhu, včetně dospělé a seniorské populace.
„Velkým přínosem je důraz na prevenci, dostupnost vakcín, využití dat a posílení komunikace s odbornou i laickou veřejností. Prakticky to, po čem všichni dlouho volali, a to nejenom pacienti, lékaři, zástupci zdravotních pojišťoven, státní aktéři, ale i odpůrci očkování a politici,“ říká profesor Chlíbek, který zastává funkci děkana na Vojenské lékařské fakultě Univerzity obrany.
Jeho hlavní obavou je, že strategie zůstane pouze na papíře. Bez stabilní politické podpory se to podle něj neobejde.
Propagace a rozšiřování úhrad fungují
Česká republika přitom v některých oblastech v prevenci očkováním zaostává. Zejména se jedná o očkování dospělé populace, seniorů a chronicky nemocných. Proti chřipce se očkuje jen zhruba čtvrtina osob starších 65 let, přestože je očkování pro tuto skupinu plně hrazené a má pro ni největší zdravotní přínos. Podobné je to u očkování proti pneumokokům nebo klíšťové encefalitidě.
Naopak u dětí je povinné očkování dlouhodobě na velmi dobré úrovni. Pozitivní trend se zde objevil i v očkování proti HPV.
Právě zvyšující se proočkovanost proti HPV ukazuje, že osvěta a cílená komunikace hraje zásadní roli. „Pokud lidé rozumí přínosům očkování a bezpečnosti vakcín, proočkovanost roste,“ zdůrazňuje Chlíbek.
Jako příklad ze zahraničí lze uvést Rakousko, kde dlouhodobá a systematická kampaň vedla k proočkovanosti proti klíšťové encefalitidě kolem 85–90 procent, a tím i k dramatickému poklesu počtu onemocnění.
Odborníci by také uvítali rozšíření úhrad za očkování – ze zdravotních i ekonomických důvodů. Ondřej Beran z Kliniky infekčních nemocí 1. LF UK a ÚVN by úhrady rozšířil o všechna v současnosti doporučená, ale nehrazená očkování – u dětí například proti rotavirům, neštovicím nebo hepatitidě A, u dospělých proti černému kašli, RSV, pásovému oparu a dalším infekčním nemocem. „Výsledkem by bylo odstranění finanční bariéry a zvýšení proočkovanosti vakcínami, které jsou prokazatelně účinné a přínosné,“ konstatuje docent Beran.
Podle Romana Chlíbka by se měly obecně rozšířit úhrady za očkování pro dospělou a seniorskou populaci. „Za nezbytné považuji zavedení hrazeného přeočkování proti černému kašli a záškrtu v dospělosti, očkování proti infekci RSV u seniorů, proti chřipce a klíšťové encefalitidě všem dospělým nebo záchytné očkování proti infekci HPV v dospělosti. Prakticky žádné očkování nemáme hrazené u těhotných žen,“ uvádí Chlíbek.
Podle Romana Chlíbka by se měly obecně rozšířit úhrady za očkování pro dospělou a seniorskou populaci. Foto: Shutterstock
Očkování se u nedonošenců neodkládá
Kateřina Lamrová z Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu 1. LF UK a VFN upozorňuje u dětských pacientů především na nedostatečnou proočkovanost proti chřipce: „Podívejme se, kolik dětí každoročně na chřipku onemocní a kolik to stát stojí na příspěvku na ošetřování člena rodiny, nebo i za hospitalizace.“
Lamrová připouští, že se farmaceutickým firmám nemusí vždy podařit odhadnout kmen chřipky pro následující sezónu, ale zdůrazňuje, že i v takovém případě očkování pomáhá. „Letos jsme se setkali s případy, kdy u některých dětí očkování selhalo, ale i tak jsme u nich viděli lehčí průběhy. Když má rizikové dítě teploty dva místo pěti dnů, tak už je to rozdíl, který může být rozhodující z hlediska potřeby hospitalizace.“
Právě o rizikové děti se starají v Centru komplexní péče, které doktorka Lamrová vede. Nejčastěji se jedná o nedonošené děti, ale pečují zde také o děti, které postihl nedostatek kyslíku, trpí neurologickým onemocněním nebo se u nich projeví nějaký genetický syndrom.
U rizikových dětí jsou situace, kdy dítě očkováno být nemůže, a naopak situace, kdy lékaři doporučují očkovat nad rámec základního a povinného očkování. Nedonošené děti se už dva roky očkují podle toho, jak se skutečně narodí, nikoli jak se narodit „měly“. Jinými slovy očkování se standardně neodkládá.
„V každé lékařské zprávě, kterou předáváme praktickému lékaři, když jde dítě domů, najdete jeden bod k očkování. Praktický lékař díky tomu ví, jestli může dítě očkovat bez omezení, nebo jestli čekáme na nějaké výsledky a očkování prozatím odkládáme, nebo naopak jestli je potřeba očkovat víc než normálně,“ přibližuje Lamrová.
K hrazeným očkováním v centru obvykle doporučují přidat očkování proti pneumokokovým a meningokokovým onemocněním, případně i proti rotavirovým infekcím. Důvodem k odkladu očkování může být akutní a nestabilizovaný průběh u neurologicky nemocných dětí s křečemi nebo abnormálním záznamem na EEG. Neurologická onemocnění ovšem obecně kontraindikací očkování nejsou.
„V každé lékařské zprávě, kterou předáváme praktickému lékaři, najdete jeden bod k očkování,“ vysvětluje Lamrová. Foto: Shutterstock
S vážnými nežádoucím účinky se lékaři nesetkávají
Velcí nedonošenci stráví v porodnici i tři až čtyři měsíce, takže první dávku hexavakcíny dostávají ještě na roomingovém pokoji. Podle Lamrové je to výhodné z hlediska rodičů i možnosti sledovat případné nežádoucí reakce přímo ve zdravotnickém zařízení. „Rodiče mohou být klidní, že je jejich dítě naočkované a že se nemusí bát další dávky v ordinaci praktického lékaře,“ říká doktorka Lamrová.
S rodiči, kteří by očkování nedonošených dětí odmítali, se setkávají v centru výjimečně. „Spíše někdy rodičům chybí informace, než že by očkování zarputile odmítali,“ doplňuje.
Obavy z nežádoucích účinků přesto patří mezi důvody, proč se někteří lidé očkovat zdráhají. Zvláště to pak platí u nejnovějších vakcín. Přitom podle odborníků trend ve vývoji vakcín směřuje k stále vyšší bezpečnosti.
„Moderní vakcíny, jako jsou rekombinované, subjednotkové nebo mRNA vakcíny, neobsahují živý patogen, a proto nemohou vyvolat onemocnění. Dnešní vakcíny navíc procházejí rozsáhlým klinickým hodnocením a jsou nepřetržitě sledovány v reálné populaci, což znamená, že bezpečnost očkování je dnes na historicky nejvyšší úrovni,“ zdůrazňuje profesor Chlíbek.
Lékaři z praxe potvrzují, že s vážnými vedlejšími účinky se u očkovaných prakticky nesetkávají. „Setkáváme se hlavně s lehkými až středně závažnými lokálními reakcemi v podobě bolesti svalu nebo zarudnutí v místě vpichu. Systémové reakce, jako jsou horečka, bolest hlavy nebo únava, vídáme výjimečně a většinou ani ony nevyžadují naši intervenci,“ popisuje své zkušenosti docent Beran.
Každý je jiný
Jako u jiných farmaceutických preparátů se i v případě očkování mohou vyskytnout nežádoucí účinky, a to i vážné. Každý imunitní systém je trochu jiný a může se stát, že někdo zareaguje neobvykle.
Za nežádoucími účinky mohou na jedné straně stát látky zvané adjuvans, které zesilují imunitní odpověď. U některých imunokompromitovaných osob mohou dávky potřebné k navození dostatečné imunity způsobovat horší snášenlivost. Ve většině případů jde o krátkodobé a mírné nežádoucí projevy.
Nežádoucí účinky očkování mohou také souviset s autoimunitou. Princip autoimunitních reakcí obecně při setkání s patogeny přibližuje Jiří Hrdý, přednosta Ústavu klinické imunologie a alergologie 1. LF UK a VFN:
„Každý člověk prezentuje imunitnímu systému trochu jiné části patogenu, což souvisí s genetickým polymorfismem. Ten je evolučně výhodný, protože zvyšuje šanci, že alespoň někdo v populaci patogen rozpozná, dokáže si vytvořit protilátky a infekci přežije. Někdy se ale může stát, že část patogenu je podobná molekulám našeho těla. Po infekci nebo vzácně i po očkování může dojít k tomu, že imunitní systém začne reagovat i proti těmto vlastním molekulám.“
Podle profesora Hrdého je důležité chápat, že tyto reakce nejsou spojeny výlučně s očkováním, ale že autoimunitní reakci může na tomto principu vyvolat i samotná infekce – pokud ji přežijete.
Očkování proti alergiím i rakovině
Výzkum v oblasti vakcinologie probíhá v mnoha oblastech. Profesor Hrdý se například se svými kolegy z ústavu na 1. lékařské fakultě a kolegy z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR v čele s Ondřejem Hajduškem věnuje v rámci grantu GAČR výzkumu vakcíny proti lymské borelióze, která dokáže neutralizovat bakterii již v těle klíštěte.
Za zajímavý považuje vývoj slizničních vakcín aplikovaných do nosu, nebo ústně podávaných vakcín, u kterých by mohly ještě více klesnout obavy z aplikace, na druhou stranu je třeba vyřešit některé problémy s účinností.
Velký potenciál vidí také v technologiích mRNA a DNA. „DNA vakcíny by mohly být levnější a stabilnější než mRNA, protože na rozdíl od nich nevyžadují chlazení. To by bylo užitečné zejména v méně rozvinutých zemích, kde je udržování správné teploty vakcín obtížné.“
Jiří Hrdý upozorňuje, že očkování se dnes nemusí týkat jen infekčních nemocí. Vyvíjejí se totiž například očkovací metody zaměřené proti alergiím.
Docent Beran sleduje také rozvoj nových vakcín v cestovní medicíně nebo proti nemocem, proti kterým dosud vakcína vůbec neexistovala, jako například proti HIV nebo viru Ebstein-Barrové. Stejně tak považuje za zajímavý výzkum v oblasti vakcín proti neinfekčním nemocem, především proti nádorům, jako třeba proti rakovině slinivky.
Lukáš Malý