Rallye Rejvíz se v průběhu 30 let své existence stala jakýmsi mezinárodním mistrovstvím v urgentní medicíně a její prestiž každým rokem roste. O to významnější se jeví úspěch jednoho z našich týmů v kategorii mediků v podobě druhého místa. Tým M&M&M rescue ve složení Marian Tišer, Mariana Šmídová a Marie Pátíková dokázal v tvrdé konkurenci zúročit své zkušenosti lektorů fakultního SIM centra. V rozhovoru pro Jedničku s Marianou Šmídovou jsme se pokusili zjistit, jak to probíhalo.
Můžete přiblížit, jak to na soutěži chodí?
Soutěž samotná funguje tak, že přes aplikaci vám chodí výzvy na jednotlivé úkoly. V praxi to vypadá tak, že se vám zničehonic rozeřvou telefony a v nich jsou informace, které by v reálu dostala výjezdová skupina na pager. Patří sem stupeň naléhavosti, typ události, případně nějaké doplňující údaje k pacientovi, adresa a v případě soutěže ještě název úlohy. Výzva pak vypadala například takto: Farmagedon, N1, areál Velosteel Trading, muž, podezření na intoxikaci alkoholem, nauzea.
Výzvy nám mohly chodit ve středu mezi šestou večerní a třetí hodinou ranní a ve čtvrtek od sedmi ráno do poledne, takže člověk opravdu netušil, kdy se telefon rozezní. Na samotných úlohách není záludné jen jejich řešení, ale i to, že účastníci netuší, co se na které úloze hodnotí. Můžete totiž medicínsky udělat vše správně, ale protože se na dané úloze zrovna hodnotí například komunikační dovednosti, nenasbíráte tam tolik bodů.
V čem pro vás byla tato zkušenost cenná?
Byl to neskutečný zážitek a těžko se popisuje. Simulace jsou opravdu reálné, dostanou vás pod tlak a ukáže se tak, jak moc máte dané věci zažité. Zároveň to pro nás byla skvělá zkušenost práce v týmu. Až z nás budou lékaři, budeme s největší pravděpodobností pracovat v nějakém týmu a je důležité být sehraní.
Pro nás tři to byl i skvělý zdroj inspirace pro naše lektorské působení na fakultě. Myslím, že nejednu simulaci zpracujeme pro naše kolegy.
S výsledkem jste určitě spokojeni.
My jsme takový úspěch upřímně vůbec nečekali. Odjížděli jsme s tím, že nechceme být poslední. Uvědomovali jsme si, že máme oproti jiným týmům nevýhodu v tom, že já s Májou jsme ještě nikdy na žádné soutěži nebyly a zároveň že jsme všichni pouze čtvrťáci. Náš tým byl na druhou stranu silný právě díky tomu, jak pracujeme v týmu a v komunikačních dovednostech, které máme jako lektoři na vysoké úrovni.
Jak jste si užili vyhlašování?
Po skončení soutěže jsme věděli, že jsme žádnou úlohu vyloženě nepokazili, a shodli jsme se, že pokud budeme v první půlce, budeme spokojeni. Co se nakonec stalo, vlastně doteď nechápeme. Byli jsme pod pódiem podpořit naše kamarády z týmu KARIM VFN, když začali vyvolávat naši kategorii. Na třetím místě se umístil tým z Maďarska, tak jsme jim tleskali, a najednou vyhlásili nás. My jsme se na sebe nevěřícně koukali a pak za velkého jásotu vyběhli na pódium.
Náš úspěch byl o to hezčí, že zmiňovaný tým z VFN vyhrál také stříbro, takže jsme na následné Spanilé jízdě slavili hned dvakrát. Jsme moc rádi, že jsme z takto prestižní soutěže mohli naší fakultě po sedmi letech přivézt umístění na bedně.
Více o průběhu jednotlivých úkolů se dočtete v tištěné Jedničce, která vychází už příští úterý, 22. 9. 2026.
mal