O zahraniční stáži jsem přemýšlela již od nástupu na fakultu. Lákala mě představa poznat novou zemi a s ní i zcela odlišné zdravotnictví, kulturu a také nové lidi. Proto jsem už od začátku tušila, že mé kroky povedou mimo Evropu, ideálně co nejdále to půjde. Po rychlém náhledu do seznamu nabízených zemí mě okamžitě zaujala Indonésie. Učarovala mi nejen svým jedinečným kulturním dědictvím, ale především přírodním bohatstvím a krásami, které člověk běžně nespatří. Byla jsem proto velmi ráda, když mi byla tato fascinující země přidělena pro letní stáž IFMSA.
Po více než 24 hodinách cesty jsem přistála na letišti v Surabaye – druhém největším městě Indonésie, které se nachází na ostrově Jáva. Ihned po příletu mě přivítali místní studenti s vřelostí a nadšením sobě vlastním. Okamžitě jsem pocítila všudypřítomnou laskavost, ochotu a dobrosrdečnost místních obyvatel, která mě provázela po celou dobu mé návštěvy, a to včetně samotného působení v nemocnici. Indonésané jsou také velice zdvořilí a uctiví, což se odráželo i v jejich chování v nemocniční hierarchii, z jejich komunikace byl vždy cítit přirozený respekt k nadřízeným. Drobná pokývnutí hlavou či jemné úklony trupem jsme si velmi rychle také osvojili.
Rušné ambulance a jazyková bariéra
Stáž jsem absolvovala v Rumah Sakit Universitas Airlangga. „Rumah“ znamená dům a „sakit“ nemocný, takže v překladu se doslova jedná o dům pro nemocné. Působila jsem konkrétně na gynekologicko-porodnickém oddělení. O tento obor mám již nějakou dobu zájem, proto jsem byla s výběrem více než spokojená a těšila se na zajímavé případy. Několik dní jsem strávila v ambulancích, kde se pacientky střídaly v rychlém sledu – jedna často ještě ani neopustila místnost a lékař si už zval dovnitř další. Měla jsem zde možnost ženy sama vyšetřit, odstraňovat stehy během pooperačních kontrol či pozorovat ultrazvuková vyšetření. Opět musím zmínit přívětivost místních – všechny pacientky byly z mé přítomnosti nadšené. Bohužel kvůli jazykové bariéře a vytíženosti personálu jsem často přicházela o důležité informace a detaily případů či diagnóz, a proto jsem se rozhodla většinu času trávit na porodních a operačních sálech.
Čekání na operace
Měla jsem to štěstí zúčastnit se velkého množství gynekologických výkonů, mezi kterými dominovaly totální abdominální stáž 23 červenec/září 2025 | jednička hysterektomie, cystektomie a myomektomie. Méně časté pak byly laparoskopické operace. V druhé polovině stáže mi bylo dokonce umožněno asistovat během několika sekcí, které se zde provádějí poměrně často, mimo jiné kvůli vysokému výskytu preeklampsie. Co mě však ne úplně mile překvapilo, byl časový management. Během měsíce stráveného v indonéské nemocnici jsme si uvědomili, že čas zde plyne jinak než v okolním světě. Operace plánované na osmou hodinu ranní běžně začínaly až kolem poledne. Na časté čekání jsme si museli chvíli zvykat. Na sálech však panovala příjemná atmosféra, nikam se nepospíchalo, a když zákrok konečně začal, vždy se našel ochotný rezident, který nám vše vysvětlil a ukázal.
Operační pole skrz objektiv
Dalším překvapením byla místní fotodokumentace. Nejen lékaři, ale i studenti si vše velmi dychtivě fotili či natáčeli – průběh operací, nálezy, a dokonce i spontánní porody. Pro nás věc naprosto nepředstavitelná, zde však šlo o běžnou součást výuky. Během každého zákroku byl alespoň jeden přihlížející pověřen tím, aby ve správný okamžik operační pole důkladně zdokumentoval – fotografie pak sloužily jako podklad pro denní hlášení i pro studenty při zpracování povinných kazuistik.
Co nás také zaskočilo, byla všudypřítomnost aplikace WhatsApp. Personál ji využíval téměř jako medicínskou databázi. Veškeré operační programy, záznamy i informace o pacientech byly sdíleny v několika skupinových chatech, aby byli všichni adekvátně informováni a v případě potřeby byla zajištěna vzájemná zastupitelnost.
Jak poznáte, že nejste doma
Že jsme v zemi jihovýchodní Asie jsme poznali podle několika věcí. Tou první byla doprava. Silnice byly přeplněné nejen auty, ale především motocykly, které jsou oblíbeným a zároveň velmi praktickým dopravním prostředkem. I v hustém provozu totiž zvládnou obratně prokličkovat mezi auty a pohodlně převézt celou rodinu, včetně psa. Dalším poznávacím znamením bylo místní jídlo. Teprve v Indonésii jsme naplno pochopili význam slova pálivý. Po několika situacích, kdy jsme se doslova spálili, jsme se rychle naučili, že naše první věta v restauraci musí znít „No spicy!“. Nutno však podotknout, že indonéská kuchyně je opravdu pestrá, aromatická a chuťově bohatá. Základní složkou téměř každého pokrmu je rýže, kterou si místní dopřávají od snídaně až po večeři. Oblíbené jsou také smažené či grilované speciality, například satay – grilované masové špízy – nebo mie goreng ayam, tedy smažené nudle s kuřecím masem. Tato kombinace se rychle stala mojí srdcovkou.
V Surabaye celebritou
Přestože se jedná o druhé největší město v zemi, museli jsme si zvyknout na neustálou pozornost a zvídavé pohledy kolemjdoucích, kteří očividně nejsou zvyklí na zahraniční návštěvníky. Během procházky po Surabaye, kterých však kvůli nedostatečné pěší infrastruktuře nebylo mnoho, jste se mohli cítit téměř jako celebrita. Lidé si vás prohlíželi, nenápadně natáčeli, nebo dokonce žádali o společnou fotografii. Díky jejich přátelské a zdvořilé povaze to však nikdy nepůsobilo nepříjemně či dotěrně.
Tam, kde stáž znamená víc než jen práci
Jedním z největších přínosů stáže byla podle mého názoru možnost poznat další studenty z různých koutů světa, ať už se jednalo o místní mediky, nebo ostatní stážisty, mezi nimiž byli studenti ze Slovenska, Francie, Malty, Maďarska či Srbska. Měla jsem velké štěstí na skvělou skupinu lidí, se kterými byla radost trávit každý den – v nemocnici, nebo mimo ni. Dovolím si tvrdit, že jsem tam získala přátele na celý život. Zároveň to byla jedinečná příležitost porovnat systém výuky a zdravotnictví mimo Českou republiku.
V průběhu celého měsíce pro nás byl připraven pestrý program, včetně velmi příjemných uvítacích a rozlučkových večeří. Nejvýraznějším bodem společného programu však byl víkendový „social program“, v rámci kterého jsme měli možnost podívat se do historického města Yogyakarta. Zde jsme navštívili Borobudur – největší buddhistický chrám na světě – a zúčastnili se zajímavého workshopu batikování.
Zbylé víkendy jsme s ostatními stážisty podnikali výlety za přírodními krásami Jávy. Zažili jsme dechberoucí východ slunce nad sopkou Bromo, vystoupali až na okraj kráteru a také se osvěžili pod majestátním vodopádem Tumpak Sewu, kterému se přezdívá „Tisíc vodopádů“. Na závěr jsme vystoupali na sopku Ijen, kde jsme měli možnost spatřit jedinečný modrý oheň vznikající hořením sirných plynů, a také působivé svítání nad tyrkysově modrým, silně kyselým jezerem rozprostírajícím se v kráteru.
Terima kasih!
Tato stáž pro mě byla nezapomenutelným zážitkem, a to jak z pohledu klinického, tak i osobního. Jsem opravdu vděčná za možnost poznat jiný zdravotnický systém, objevit zajímavou a bohatou kulturu a setkat se s neobyčejně srdečnými lidmi. Ačkoliv jsem po stáži pokračovala v cestování a navštívila také Bali či ostrov Nusa Penida, vím, že to zdaleka nebylo naposledy, co jsem objevovala krásy Indonésie. Určitě se tam vrátím! Terima kasih, Indonésie!
Natálie Tichá,
studentka všeobecného lékařství