• Pozice: 4
Viktorie Lysáková, studentka všeobecného lékařství, strávila dva měsíce v Tchaj-peji, v laboratoři profesora Chung-Pinga Liaa na Taipei Medical University, kde zkoumají, jak stárnou kmenové buňky vlasového folikulu. Foto: archiv autorky

Léto mezi čtvrtým a pátým ročníkem jsem strávila ve výzkumné laboratoři na Taipei Medical University. Bez Erasmu a bez fakultní výměny jsem si místo domluvila sama a cestu mi pomohla zaplatit Hlávkova nadace. Jak se takový pobyt domlouvá, z čeho ho zaplatit a s čím pomůže fakulta?

Už v loňském roce na podzim jsem měla jasno: příští léto chci strávit na výzkumné stáži v zahraničí. Chtěla jsem zažít něco nového a také si vyzkoušet, co zvládnu. Jelikož mě zajímá regenerační medicína, rozhodla jsem se hledat laboratoř v Asii, kde se tomuto oboru věnuje řada špičkových pracovišť. Nakonec jsem strávila dva měsíce v Tchaj-peji, v laboratoři profesora Chung-Pinga Liaa na Taipei Medical University, kde zkoumají, jak stárnou kmenové buňky vlasového folikulu.

Co nabízí naše fakulta

Nabízela se samozřejmě IFMSA, kterou znám z druhé strany. Rok a půl jsem na fakultě dělala LEO-IN ((Local Exchange Officer – Incoming) a starala se o studenty, kteří k nám přijíždějí ze zahraničí. Vedle Erasmu, který je ovšem omezený výběrem zemí, je to podle mě nejsnazší cesta ven, která mnoha studentům vyhovuje. Podáte přihlášku, rozhodne pořadník a pracoviště vám přidělí partnerská organizace. Obor nebo téma si přitom vybíráte ze seznamu, který hostitelská pracoviště na daný rok nabídnou.

Studenti klinických ročníků mohou během akademického roku vyjet také jako „freemover“. Oproti Erasmu nebo IFMSA to ale znamená více práce. Místo na zahraniční univerzitě si totiž musíte domluvit sami. Je to vlastně podobná cesta, jakou jsem zvolila já. Postup přihlášení i termíny najdete na stránkách fakulty spolu se seznamem pracovišť, se kterými fakulta spolupracuje.


Než začnete psát profesorům, podívejte se, jestli vybraná univerzita nemá vlastní program krátkých stáží pro mezinárodní studenty.

První e-mail

Než začnete psát profesorům, podívejte se, jestli vybraná univerzita nemá vlastní program krátkých stáží pro mezinárodní studenty. Dokonce existují i specializované webové stránky, kde takové příležitosti můžete nalézt. Vypisují se tam nejen stáže, ale třeba i různé konference nebo soutěže.

Nejtěžší pro mě bylo odeslat první e-mail. Odhodlávala jsem se k němu déle, než pak trvala celá administrativa. V e-mailu jsem stručně vysvětlila, proč mě zajímá právě jejich výzkum a co bych se chtěla za ty dva měsíce v laboratoři naučit. Mám pocit, že většinu profesorů zajímá hlavně to, jestli se stážista za dva měsíce stihne zapojit, ne perfektní životopis.

Takovému psaní naslepo se říká „cold e-mailing“. Musí se ale počítat s tím, že většina pracovišť neodpoví a některá odepíšou, že místo nemají. Je to úplně běžné a nic to o vás nevypovídá, takže se nenechte odradit. Pomůže, když každý e-mail přizpůsobíte konkrétnímu pracovišti a přiložíte životopis. Když se nikdo neozve, po dvou týdnech se klidně připomeňte.

Peníze

Univerzita na stáže přispívá z Fondu mobility, který podporuje odborné stáže dlouhé alespoň třicet dní. U studentů lékařských fakult potom i kratší, od 21 dní. Vypisuje se dvakrát ročně, na podzim a na jaře, a žádost podáváte předem se zvacím dopisem od hostitelské instituce. Po návratu pak dokládáte potvrzení o pobytu. Když se ale o přijetí dozvíte až v květnu nebo v červnu jako já, na termíny fondu už je bohužel pozdě.

Fakultní podpora naštěstí není jediná možnost a fakulta sama odkazuje i na nadace. Mně část cestovních nákladů pokryla nadace „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“, která podporuje studenty do třiatřiceti let při pobytech v zahraničí. Její správní rada zasedá několikrát do roka a žádost je potřeba podat nejpozději deset dní před zasedáním, a to ještě před odjezdem.


Zpočátku jsem hlavně pozorovala a ptala se. Postupně jsem dostávala více samostatné práce, od kultivace buněk přes izolaci RNA až po qPCR a western bloty.

Na stáži

Nervózní jsem byla jen první ráno. Jakmile jsem lidi, se kterými jsem do té doby mluvila jen přes Teams a Zoom, potkala osobně, nervozita ze mě úplně opadla. Zpočátku jsem hlavně pozorovala a ptala se. Postupně jsem dostávala více samostatné práce, od kultivace buněk přes izolaci RNA až po qPCR a western bloty.

Nejvíce jsem se ale naučila při řešení problémů, o kterých v protokolech nic není. Během stáže jsem tak přepsala většinu protokolů, které v laboratoři zůstaly i po mém odjezdu. Na závěr jsem si pro kolegy připravila dvě přednášky. V jedné z nich jsem představila výzkum naší pražské laboratoře. Byl to nejlepší nápad celého pobytu. Po dvou měsících, kdy jsem se učila od nich, jsem mohla něco předat i já. Pokud míříte do laboratoře, vyplatí se mít krátkou prezentaci o domovském pracovišti připravenou. Školitele navíc potěší malý dárek, který připomíná váš domov. Já jsem pro svého vybrala plyšového Krtečka. 

Tchaj pej
Čínsky sice neumím, ale vystačila jsem si s angličtinou, aplikacemi a trpělivostí všech kolem.

Život v Tchaj-peji

Bydlela jsem v Airbnb, existují ale i levnější varianty. Někdy ubytování nabídne i hostující fakulta, míst ale mají málo, takže s tím bohužel nelze počítat. Na hostitelku jsem měla velké štěstí. Za ty dva měsíce jsme si k sobě našly cestu, ukázala mi, jak to v Tchaj-peji chodí a jaké tam mají zvyky, a protože je buddhistka, přiučila jsem se od ní i něčemu úplně novému. Čínsky sice neumím, ale vystačila jsem si s angličtinou, aplikacemi a trpělivostí všech kolem.

Jela jsem sama a víkendy jsem si tedy zpočátku plánovala od nuly. Během stáže jsem ale poznala lidi z celého světa a s nimi jsem během dvou měsíců procestovala Tchaj-wan. Nakonec celý zážitek z devadesáti devíti procent tvoří lidé a už jen kvůli nim se vyplatí vyjet.

Pavián

Co bych udělala jinak

Ubytování bych určitě začala řešit dříve, nejlépe hned v prvních e-mailech s pracovištěm. Najít ubytování nedaleko fakulty pro mě bylo největším stresem, zvlášť ve městě tak velkém, jako je Tchaj-pej.

Kdy začít

Většina přihlášek na letní stáže se posílá kolem Nového roku a stipendia mají uzávěrky několik měsíců dopředu. Já jsem začala v říjnu. Tak brzy to být sice nemusí, ale čím dříve, tím lépe. Pokud vás láká strávit příští léto na stáži mimo Evropu, zkuste první e-mail poslat nejpozději v únoru. Po přijetí pak nenechávejte na poslední chvíli vízum, pojištění a očkování. A kdyby vás cokoli zajímalo, klidně mi napište, ráda poradím. Držím palce!

Viktorie Lysáková,
studentka všeobecného lékařství