S Terezou Vágnerovou jsme se sešli v malé zasedačce děkanátu, kde nás obklopovaly obrazy bývalých děkanů 1. lékařské fakulty. Nutriční specialistka doktorka Vágnerová kromě fakulty působí mimo jiné na jedné z klinik, které se věnují tématu longevity a preventivní geriatrii. Současný zvýšený zájem o dlouhověkost vnímá pozitivně především v kontextu toho, že životospráva není u nás v České republice naší nejsilnější stránkou, a mnoho let tak prožijeme s pošramoceným zdravím. Upozorňuje ale také na šíření nepřesností na sociálních sítích.
Jak vnímáte současný zájem o dlouhověkost, respektive témata jako longevity, anti-aging a podobně?
Téma dlouhověkosti a všechno, co s ním souvisí, rezonuje ve společnosti opravdu velmi silně. Anti-agingové kliniky rostou jako houby pro dešti a ze slova longevity se stalo takové „buzzword“. Lidé často už toto téma nevnímají v tom původním smyslu zdravého způsobu života, který vede k prodloužení délky života a delšímu životu ve zdraví, ale jako biohacking sebe sama. Na druhou stranu ale zájem o toto téma přináší spoustu pozitivního. V naší společnosti je stále zažité, že medicína nás zachrání, když máme problém, ale do té doby se o sebe moc nestaráme. Zájem o dosažení dlouhověkosti nás přivádí zpátky k sobě a k odpovědnosti za své zdraví.
Jsme na tom jako společnost zdravotně tak dobře, abychom mohli začít mluvit o nějakých významných změnách v délce života?
V České republice na tom zas tak dobře skutečně nejsme. Díky hygieně, antibiotikům, farmakoterapii, očkování a vůbec medicíně se délka života prodloužila, radikálně se snížila novorozenecká mortalita, zbavili jsme se různých infekcí, které zabíjely mladé lidi, ale kardiovaskulárních chorob jsme se moc nezbavili a získali jsme naopak některé další civilizační choroby. Dožíváme se více let než dřív, ale mnoho let z našeho života strávíme s narušeným zdravím. V tuhle chvíli bychom se proto měli zaměřit hlavně na prodloužení délky života ve zdraví. S tím přijde i prodloužení délky dožití a třeba se pak dočkáme i něčeho revolučního.
Má smysl se v tomto kontextu zaměřovat na biohacking, potravinové doplňky a různé inovativní metody?
Na úrovni populace je třeba začít spíše od zdravého životního stylu, jak je formulovala třeba Americká kardiologická asociace v podobě osmi zásad. Patří sem například nekouření, dostatek pohybu, zdravý spánek, kontrola krevního cukru a cholesterolu nebo zdravá tělesná hmotnost. Dodržování těchto zásad přidá každému nejvíce let života. Většina populace totiž nemá v pořádku základní parametry životního stylu. Různé inovace v podobě suplementace nebo biohackingu mohou být spíše třešničkami na dortu.
Jsou doporučení v oblasti výživy nějak specifické ve vztahu k úsilí o dlouhověkost?
Dietní směry se z tohoto hlediska podrobně studovaly – zjišťovalo se, které by na populační úrovni mohly mít benefitní účinky. Žádná dieta se ale v tomto ohledu neukázala výhodnější než ostatní – ve smyslu udržení či normalizace tělesné kompozice.
Co se týče prevence kardiovaskulárních onemocnění a podpory střevního mikrobiomu, doporučuje se středomořská dieta. Vzhledem k četnosti kardiovaskulárních nemocí v české populaci tedy dává smysl doporučit středomořský styl stravování. Individuálně je to složitější a spíše dává smysl se zaměřit na esenciální složky potravin, které jsou nutné v určitém množství, například bílkoviny, minerální látky, vitaminy, nenasycené mastné kyseliny nebo třeba i vláknina. O vláknině se sice říká, že není esenciální, ale ve skutečnosti je velmi důležitá pro různé trávicí procesy.
Dochází v oblasti výživy k nějakým zásadním změnám doporučení?
Protože odborníků ve veřejném prostředí je jako vždy hodně a někdy se od nich člověk dozví i protichůdné informace. Jde spíše o to, že se mnohdy informace nepodávají zcela přesně nebo se prezentuje jen část pravdy. To bývá problém příspěvků na sítích, které jsou třeba z 80 procent pravdivé, ale zbytek je marketing. Typickým příkladem může být téma sacharidů a glukózy. Tvrdí se, že sacharidy nejsou esenciální složkou potravy, protože glukózu – hlavní energetický zdroj buněk – si dokáže tělo samo vytvořit. Je tomu tak proto, že kdybychom byli odkázáni na glukózu ve stravě a neměli bychom k ní nějaký čas přístup, tak bychom zemřeli. Ale to neznamená, že pro nás není výhodné konzumovat sacharidy ve stravě. Tělo se k vytváření z jiných zdrojů obecně neuchyluje rádo a spolu se sacharidy v potravě přijímáme také vlákninu. Jde tedy o vytržení informace z kontextu a nedopovězení celé pravdy. I ta malá část chybějící informace ale může mít ve výsledku velký význam.
Jak účinné jsou různé druhy kalorických restrikcích? Je dobré s nimi experimentovat?
Vždycky bude záležet, koho by se to mělo týkat, kdo je naší referenční jednotkou. Pokud by to byl typický český strávník, pak by tento „experiment“ mohl spočívat v restrikci směrem k doporučenému příjmu kalorií a výsledkem by byla redukce nadváhy nebo obezity. To by určitě smysl mělo.
V případě osob, které dodržují zásady zdravého životního stylu a mají v pořádku laboratorní parametry, se ovšem benefity dlouhodobých kalorických restrikcí nebo krátkodobých půstů z hlediska délky dožití zatím neprokázaly. Je pravda, že na zvířecích modelech to vycházelo příznivě, jenže u člověka žijícího v reálném prostředí to, zdá se, nefunguje. Je to pravděpodobně proto, že naše tělo se musí bránit proti vnějšímu prostředí, potřebuje dostatek biologicky aktivních látek ve stravě a dostatečnou svalovou hmotu. Krátkodobé půsty – například když první jídlo odložíte až na poledne – mohou některým lidem zlepšit dopolední soustředění a subjektivní výkonnost (některým ale ne). Z hlediska dlouhodobého zdraví se však u osob, které mají normální tělesnou hmotnost a dodržují zásady zdravého životního stylu, zatím neprokázaly žádné jednoznačné benefity.
Samostatnou kapitolou jsou výživové doplňky. Od lékařů často slýcháme, že jejich konzumace k ničemu není. Jak to vidíte vy z pohledu nutriční specialistky?
Většina suplementace obecně má význam pouze při deficitu. Proto se v našich zeměpisných šířkách doporučuje plošněji užívat vitamin D, který například mírně snižuje riziko akutních respiračních onemocnění. Podle Státního zdravotního ústavu jsme v deficitu i co se týče omega-3 mastných kyselin. Obojí souvisí s tím, v jakých zeměpisných šířkách žijeme, že málo konzumujeme ryby a v zimě máme málo slunce.
Suplementace kreatinu monohydrátu je u dětí předmětem diskusí, nicméně u dospělých, a zejména starších osob je situace odlišná. S věkem mohou být naše zásoby kreatinu nižší, a jeho doplňování tak může mít měřitelné přínosy. Podporuje nárůst svalové hmoty a síly, zlepšuje funkční mobilitu a může snižovat riziko pádů, zejména v kombinaci se silovým tréninkem. Vyšší dávky kreatinu se zároveň v řadě studií ukazují jako potenciálně přínosné pro některé kognitivní funkce. Abychom takové množství kreatinu získali jen ze stravy, museli bychom sníst zhruba jeden a půl kilogramu hovězího denně, což není reálné ani žádoucí.
Suplementace vlákniny může mít také přínos, ale lepší je neochuzovat se o ni v potravinách, které navíc obsahují další důležité látky jako vitaminy a minerály.
Existují nějaké takzvané superpotraviny?
Nemám ten pojem ráda. Jednu chvíli to byl třeba i kokosový olej, který přitom zdaleka není ideální z hlediska kardiovaskulárního zdraví. Ale kdybych musela nějakou jmenovat, řekla bych luštěniny, které jsou často podceňovány. Jsou výjimečné tím, že kombinují vysoký obsah kvalitních rostlinných bílkovin, vlákniny a mikronutrientů, mají nízký glykemický index a v epidemiologických studiích se pravidelná konzumace luštěnin pojí s nižším rizikem kardiovaskulárních onemocnění, diabetu 2. typu i lepší kontrolou hmotnosti.
Jsou v oblasti výživy nějaká horká témata v souvislosti s dlouhověkostí?
Hodně se řeší zmiňované půsty a autofagie, která se při hladovění spíná. Autofagie se považuje za jednu z klíčových buněčných drah spojených se zpomalováním stárnutí. Zde se zkoumají i efekty léčiv, které už na trhu jsou – například rapamycinu, který se užívá jako imunosupresivum například u transplantací a v onkologii. Zjišťuje se, jestli nedává smysl přibrzdit anabolické dráhy. Jestli cyklování skrze různé formy kalorické restrikce, kdy se ta cesta vypne, zapne, vypne, zapne, nebude způsob, jak šetřit tělo. Zatím se to ukazuje jako funkční spíše jen v případě, který jsem již zmínila. Žijme v „obezitogenním prostředí“, kde nadměrný příjem kalorií tu cestu neustále zapíná – je to zapnuté pořád. Takže to je jedna ze zkoumaných cest.
Zkoumají se i různé dietní modely – například do jaké míry vyšší příjem sacharidů zesiluje anabolické signály a zda mohou být v některých situacích výhodné režimy s nižším příjmem sacharidů či ketogenní dieta, kdy tělo potřebuje méně inzulinu. Specifickým tématem jsou také bioaktivní látky – kreatin, omega-3 mastné kyseliny, kurkumin nebo polyfenoly z potravin, jako jsou borůvky – které mohou modulovat procesy spojené se stárnutím.
Zaregistrovala jste v poslední době nějaké pozoruhodné mýty v oblasti výživy?
Hodně se řeší problematika tuků ve stravě. V USA by chtěl Robert F. Kennedy Jr. plošně zvýšit příjem nasycených mastných kyselin ve stravě, protože to podle jeho názoru má mít pozitivní vliv. Je to tak, že existují genetické variace, díky kterým vznikne individuální dispozice a vysoká konzumace nasycených mastných kyselin zvyšuje lipidový profil jen minimálně. Ale na populační úrovni nasycené mastné kyseliny LDL cholesterol jednoznačně zvyšují a vedou ke kardiovaskulárnímu riziku. A zrovna Američani konzumují hromady tuku.
Představme si, že všichni žijeme zdravě, hýbeme se, držíme středomořskou dietu, nepijeme, dobře spíme a tak dále.
Jaký by podle vás mohl být průměrný věk dožití, v ideálním světě? Kdybych to měla střelit od oka, řekla bych, že to, co je u nás průměrný věk dožití u mužů, by se mohlo stát průměrným věkem života ve zdraví. Tedy zhruba nějakých 77 let. To by mohlo být teoreticky reálné. A to by samozřejmě pak vedlo ke zvýšení věku střední délky života, třeba někam k 90 letům.
Obrátím list: dokážete říct, co vás k nutriční tematice a vůbec zdravotnictví přivedlo?
Já jsem původně chtěla být veterinářem. Můj dědeček měl farmu, kde jsem se starala o zvířata a snažila jsem se, aby byla zaopatřená. To byla první forma péče o někoho. Starala jsem se vlastně o výživu těch zvířátek. Uvědomila jsem si pak, že i lidi toto téma provází celý život. Výživa dokáže velmi významně ovlivňovat náš život na mnoha úrovních, prolíná se celým životem a jde o zásadní záležitost. Péče a léčba skrze nutrici je moc hezká.
Součástí toho příběhu je také skutečnost, že jsem už na gymnáziu pracovala každý celý srpen v karlovarské nemocnici. Byla tam tehdy nutriční specialistka a mně se moc líbilo jakým způsobem ta nutriční péče dokázala pomáhat. To byl důvod, proč jsem se přihlásila na 1. lékařskou fakultu. Zvažovala jsem i lékařství, ale to je hodně zaměřené na léčbu nemocí, ne tolik na témata preventivní.
Jak vnímáte studium nutrice na 1. LF UK?
Jsem v první řadě ráda, že byl tento studijní obor vůbec otevřen. Během studia jsem pak ocenila vhled do kliniky skrze výuku lékaři. Pan docent František Novák umí zásady klinické výživy lépe než kdokoli jiný a bylo skvělé se od něj nechat inspirovat. Studium bylo těžké a zároveň nás fakulta naučila schopnosti vyhledávat si informace samostatně a přistupovat ke svému vzdělávání se zodpovědností.
Jak máte dnes „poskládanou“ svoji praxi?
Na Klinice geriatrie a interní medicíny 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice jsem strávila 10 let jako nutriční terapeutka. Teď už na klinice zůstávám jen akademicky. Učím vlastní předmět výživa v geriatrii a gerontologii a přednáším nutričním terapeutům, medikům a lékařům před atestacemi přes IPVZ na kurzu Funkční geriatrické vyšetření. Zároveň pracuji v ambulantní sféře, právě na jedné z klinik, která se zabývá preventivní gerontologií a longevity. K tomu ještě působím jako nutriční terapeut na oddělení následné intenzivní péče a garantka nutriční péče v domově pro seniory s demencí. Jinými slovy moje praxe pokrývá obor nutrice od prevence po paliativní péči. Veškerou moji práci spojuje také to, že jsem vždy součástí nějakého týmu.
Lukáš Malý